PSÁNO NA VSI.

Antonín Klášterský

Jak gladiator divoký a prudký se vrháš v zápas na aréně žití, dlaň chvěje se ti, oko plamem nítí, chceš ryzí štít a pravdu vynést z půtky. A náhle – jak bys obrátil jen sutky – vlak přenese tě v luhy. Slyšet zníti křik boje není. Květ plá z každé hrudky, a zpívá pták, les voní, slunce svítí. Proud blýská, vlny klasů letí chvějně, nad krajem ptáci zdvíhají se v hejně, u rybníka člun v leknínech se houpe. Hmyz bzučí, strom v snách šumí, žehnou skály... Byl sen to jen, že bil jsi se tam v dáli? Ach, jak to bylo dětinské a hloupé!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

561. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. Echo z hlubin. (Julius Alois Koráb)
  3. DOSTAVENÍČKO V LESE. (Adolf Červinka)
  4. báseň bez názvu (Karel Leger)
  5. DOMOV (Božena Benešová)
  6. Šotek z hor. (Emanuel z Čenkova)
  7. báseň bez názvu ( H. Uden)
  8. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí (Karel Nejč)
  9. Dolce far niente. (Antonín Klášterský)
  10. ROZLOUČENÍ. (Adolf Brabec)