PŘÍRODĚ.

Antonín Klášterský

Na tvoje často klepával jsem dvéře, bys dílny své mi ukázala taje, čím všecko trvá, rodí se a zraje, zkad barvu květ a motýl křídla béře. Leč sotva rýhou, která blýskla v šeře, jsi nahlédnout mi dala – a již tma je; já marně klepal, ptaje se a ptaje, víc věděl pták snad, shlédly oči zvěře. Dnes bez otázky při popěvku ptačím, nechť blýskne motýl, zatřpytí se brouk, na rtech svých úsměv, říší tvojí kráčím. Nic nechci již, jen hrstku tvojich šperků, to mému hochu k zdobě na klobouk a trochu za pás pro mou malou dcerku.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

271. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nejdřív mi to řekly hvězdy. (Růžena Jesenská)
  2. Vzpomínka. (Adolf Heyduk)
  3. VĚČNÉ MLÁDÍ (Otokar Fischer)
  4. Vždy vidím vás jen! (Xaver Dvořák)
  5. Jasanu. (Alois Škampa)
  6. V dílně přírody. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ROMANCE. (Jaroslav Vrchlický)
  8. CESTOU. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V mechu. (Antonín Klášterský)
  10. V mém srdci dlouho spaly struny touhy. (Jaroslav Vrchlický)