PŘÍRODĚ.

Antonín Klášterský

PŘÍRODĚ.
Na tvoje často klepával jsem dvéře, bys dílny své mi ukázala taje, čím všecko trvá, rodí se a zraje, zkad barvu květ a motýl křídla béře. Leč sotva rýhou, která blýskla v šeře, jsi nahlédnout mi dala – a již tma je; já marně klepal, ptaje se a ptaje, víc věděl pták snad, shlédly oči zvěře. Dnes bez otázky při popěvku ptačím, nechť blýskne motýl, zatřpytí se brouk, na rtech svých úsměv, říší tvojí kráčím. Nic nechci již, jen hrstku tvojich šperků, to mému hochu k zdobě na klobouk a trochu za pás pro mou malou dcerku. 106

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský