RÁNY.

Antonín Klášterský

RÁNY.
Když obloha se modrá zase klene, a začne to již jarem vonět v háji, a květy bílé pučí na pokraji: tu do lesa jdou děti rozjařené. To trhá květ, to k potoku se žene, kdo píseň jakou zná, hned zazpívá ji, však žel! pakPak v břízu otvor navrtají, a v odvet sladká teče míza z kmene. Tak básníka svět často v duši raní, jak děti onu břízu v lesní stráni, tím plesu víc, čím víc má skráně zdrány. Jak ale mstí se básník světu za to? Tok písní se mu řine jako zlato a sladší nežli víno z každé rány. 7

Kniha Sonety tiché pohody (1900)
Autor Antonín Klášterský