RÁNY.

Antonín Klášterský

Když obloha se modrá zase klene, a začne to již jarem vonět v háji, a květy bílé pučí na pokraji: tu do lesa jdou děti rozjařené. To trhá květ, to k potoku se žene, kdo píseň jakou zná, hned zazpívá ji, však žel! Pak v břízu otvor navrtají, a v odvet sladká teče míza z kmene. Tak básníka svět často v duši raní, jak děti onu břízu v lesní stráni, tím plesu víc, čím víc má skráně zdrány. Jak ale mstí se básník světu za to? Tok písní se mu řine jako zlato a sladší nežli víno z každé rány.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

426. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  2. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  3. Vřes. (Anna Simerská)
  4. Týden tepla. (Alois Škampa)
  5. BOŽA. (František Kvapil)
  6. V samotě. (František Cajthaml-Liberté)
  7. JARNÍ MOTIVY. (Herma Pilbauerová)
  8. KVĚT LIPOVÝ. (Ladislav Arietto)
  9. Máj. (Alois Škampa)
  10. Hrob Merlinův. (Jaroslav Vrchlický)