PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

Když jaro přijde mladé a do trávy květ klade a trnky podle cesty jsou bílé jako sníh: Tu píseň nad vše sladší se z hrdla ptákům tlačí, ta píseň lásky věčná zní všude po větvích. Nechť zmáhají se křiky, že dost je erotiky, i básníci, i ptáci ji dále budou pět; Co země bude kvésti, co bude tu mžik štěstí, co modré bude nebe a hvězdy zírat v svět. Ta sladká píseň ráda se v každé srdce vkrádá jak paprsek, jenž zlatí teď z jara každý list. A myslím, když jdu lesem a poslouchám ji s plesem, že kolik zní tu písní, též tolik bude hnizd.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

378. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JARNÍ MOTIVY. (Herma Pilbauerová)
  2. RÁNY. (Antonín Klášterský)
  3. Víš, jak ptáci začínají... (Růžena Jesenská)
  4. Ranní kresba. (Alois Škampa)
  5. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  6. Vřes. (Anna Simerská)
  7. Již soumrak tichý v kraje slét’. (Herma Pilbauerová)
  8. Ballada o jaru. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Máj. (Alois Škampa)
  10. Jest mi tak blaze... (Vojtěch Pakosta)