ZVONY.

Antonín Klášterský

Co večer jarní rdí se v slunce sklonu a kalichy se květů zavírají, má duše toulá po jižním se kraji, ba celý v sladkých rozpomínkách tonu. A slyším hudbu italských těch zvonů, jež laškovně tak, melodicky hrají, že jenom jako tóny ze šalmají to zaléhat z nich musí k Boha trónu. V tom naše zvony zpět zvou moji duši; ty úderem tak silným na kov buší a jako vždy tak hluboce zní dneska, jak když to bouří, lkají, prosí, úpí, a nad světem, jenž k bolu jejich tupý, na bránu nebes tlukou srdce česká.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

188. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZVONY A ZVONKY. (Josef Václav Sládek)
  2. TIBIA HARMONICA. (František Leubner)
  3. ZAHYNULÁ PÍSEŇ (Josef Holý)
  4. Reliquie. (František Leubner)
  5. 7. Zpívej žalmy, hudej zvuky Páně, (František Sušil)
  6. Harmonie. (Adolf Brabec)
  7. DO NOCI NASLOUCHÁM: (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. PRAŽSKÉ ZVONY. (Eliška Krásnohorská)
  9. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  10. Romance o bledském zvonečku. (Otakar Mokrý)