STAFÁŽ KRAJINY.

Antonín Klášterský

Nechť je to alej zkvetlá stříbrem hruší, či pole, luka, rybník v tmavém lese, neb sad jen, v kterém stará jabloň pne se a strakatina na plotu se suší: Vždy stafáž lidí krajině tak sluší, tam oráč, babka, která klestí nese, zde kluk, jenž psa za dlouhé tahá uši, neb žnečka, tulák, jenž se zimou třese. Ne k oživení, nebo samo žití je příroda, i když jí vítr nelká, hrom neduní a nešumí to v sítí – Ne poučení bychom z toho vzali, jak příroda je vždy a všude velká, leč o tom, jak my proti ní jsme malí.

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

165. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MUMLAVA (Hanuš Jelínek)
  2. VEČERNÍ NÁLADA. (Adolf Brabec)
  3. 3. Nad lesy když usne večer, (Josef Kuchař)
  4. Stará viola. (Antonín Sova)
  5. XXIV. Stříbrné lesa praménky – (Vítězslav Hálek)
  6. SKŘIVÁNČÍ PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  7. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  8. SRDCE. (Antonín Sova)
  9. POLOSEN (Božena Benešová)
  10. U jezera v lese. (Vincenc Furch)