STAFÁŽ KRAJINY.

Antonín Klášterský

STAFÁŽ KRAJINY.
Nechť je to alej zkvetlá stříbrem hruší, či pole, luka, rybník v tmavém lese, neb sad jen, v kterém stará jabloň pne se a strakatina na plotu se suší: Vždy stafáž lidí krajině tak sluší, tam oráč, babka, která klestí nese, zde kluk, jenž psa za dlouhé tahá uši, neb žnečka, tulák, jenž se zimou třese. Ne k oživení, nebo samo žití je příroda, i když jí vítr nelká, hrom neduní a nešumí to v sítí – Ne poučení bychom z toho vzali, jak příroda je vždy a všude velká, leč o tom, jak my proti ní jsme malí. 61