KRÁLOVSKÉ JEZERO.

Antonín Klášterský

KRÁLOVSKÉ JEZERO.
Pod sněžným horstvem (básníci jsou chlubní!) se naše loďka nad hlubinou sklání, a přec se zdá: dna dosáhneš tu dlaní a zvedneš stvol, jen nahni se a škubni! Zříš kámen každý dole ve prohlubni i každý mech a řasu, písek na ní, a myslíš, jak by blýsk’ tam hvězdou ranní, teď kdyby tak ti prsten spadl snubní. A na báj myslíš, pohádkové lesy, jež pod vodou se v hloubi tají kdesi, a na paláce, města – v spánku stuhlé. A zíráš, zíráš, jak bys krásku spící, květ ve vlasech a úsměv mrtvých v líci, v té spatřit musel křišťálové truhle. 33