KUS HOVORU.

Antonín Klášterský

KUS HOVORU.
Své hnízdo pták ve tmavé skrývá houští, kam ani vánku vlna nezašplíchá a noc když přijde, tmavý les i lícha, jen po nitkách se bledý měsíc spouští. Ó, do jakých my utečem’ se pouští s tím štěstím svým, jež v prsou našich dýchá, a v jakou šeř, jež pohled nedopouští, je stajíme, rci, duše moje tichá? Kam před zlovolným zrakem as je skryjem’, kde před závistí bohů jisto bude a před osudu neuprosným kyjem. A ty se tulíc, šepotáš mi plaše: Je těžko, viď, je skrýt, když zradí všude můj smích, můj smích to velké štěstí naše! 68