MOTIV Z PROCHÁZKY.

Antonín Klášterský

MOTIV Z PROCHÁZKY.
To často vídávám: Že táhne to již k jaru, ven zástup sirotků jde na procházku v páru; jsou stejně oděni a šaty mají šedé, a starý ředitel se vzadu s jedním vede. Pod křídlem ústavu sic unikli už zmaru, leč jak tak smutní jsou v tom jarním slunce žáru a plaší, zamlklí, v to líce jejich bledé ni slunce růže jim nadechnout nedovede! A cestou poslouchám, jak žena s dětmi dvěma dí: Hle, z těch žádný už ni otce, matky nemá, jež by je hladila a líbala je sladce. To děti nechápou, leč zmlknou ve svém reji, a jak ten zástup již kdes mizí do alejí, jak v bázni, vroucněji se vinou k svojí matce. 24