PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

PÍSEŇ.
Tvá duše rostla potichu jak v stínech lesní tišiny, leč v oku jiné vidiny ti kol šli a ti za smíchu. A já jen v světě jediný, leč nehodný tak pohříchu, jsem snil, ký půvab dětinný je zavřen v jejím kalichu. A já jen k ní se ve snách krad’krad’, a tuše tolik božských vnad, jsem odnesl ji do světla. A přec, ač vše jsem tušil dřív, mě nad tou krásou jímá div, jež na mých prsou rozkvetla. 74