U DVORCE.

Antonín Klášterský

U DVORCE.
Na dlouhé cesty konci dvorec bílý se dívá s vrchu. Slyšet je křik páva, a pole jak se někde zaorává, je slyšet pluh. Jak skřípá to a kvílí! Až ke dvorci se jehličný les chýlí, a před ním stoh se zdvihá, léta sláva; blíž u lesa se pase černá kráva a ku dvorci zas patří dlouhou chvílí. Teď se smíchem se vrací chasa náhle. Zní rumpál, štěkot, bučení krav táhlé a koní dupot. Kdosi píseň zpívá. Teď zmlká všecko. Tichá noc a šerá. Jdou srny z lesa. Z komůrky se dívá kams k hvězdám krásná šafářova dcera... 54