VZPOMÍNKA NA MOŘE.

Antonín Klášterský

VZPOMÍNKA NA MOŘE.
Ty skvoucí moře, jehož vlny vroubí jak bílou krajkou staré černé skály, ty zníš, jak sto když tritonů v roh troubí, a neslyšíš mne ve své modré dáli! Však já tě slyším. Vln tvých, jež mi plály, jsem pevně zamkl v svého srdce hloubi křik vítězný, jenž s vichřicí se snoubí, a temný hukot, ševel neustálý! Teď srdce moje plno tvého ruchu jak mušle, v které hučí moře celé, když v tichu jizby přiložíš ji k uchu. Ty nevěříš, smích v oka svého tmavu? Ó, přesvědčiti chtěj se, dítě vřelé, a k mému srdci drahou polož hlavu! 77