ZVONŮM NA BÍLOU SOBOTU.

Antonín Klášterský

ZVONŮM NA BÍLOU SOBOTU.
Ó, Allellujah! vstalť jest této chvíle! Ó, zněte zvony, jež jste byly němy, teď hluboce a slavně šírou zemí a v celé, plné zvučných kovů síle! Mně stýskalo se po vás, zvony milé, ba nebylo to včera, uvěřte mi, ni poledne a s kouzly slunce všemi to nebyl večer, ani jitro bílé! Však teď – po vašem prvním zvuku pasu – se všecek stápím do vašeho hlasu, má duše s vámi zpívá, v chrámě klečí. A myslím, jak se teprv duše chvěla as našim dědům, když jsi oněmělá zas počla zníti, svatá naše řeči! 39