KNIHA ŽIVOTA.

Antonín Klášterský

KNIHA ŽIVOTA.
Je život knihou, jak už mnozí děli, však má je z těch, jež prošly ohněm vzteku, v jichž tuhé desky rány mečů hřměly a nesklály jich. V roků tichém vleku já sám ji dále píšu, mdlý i smělý, dnes zdá se mi, že hrad svých cílů steku, a zítra klesám. Bolest, smutek stmělý se střídá v knize s plesem jarních vděků. A nevím, kolik stran mi ještě zbývá, však vím, že vždy tvé oko, z něhož lije se měkká zář, mně do knihy se dívá. A vím, že v ní tvá láska růží vonnou, a rámě tvé, jež kolem mojí šíje, té mojí knihy zlatou že je sponou. 75