TY A JÁ.

Antonín Klášterský

TY A JÁ.
Jsem-li já pochmurnou, zjizvenou ruinou nad tmavou, hlubokou strží, jsi ty mi břečtanem, snítky tvé ovinou rány, jež v boji se trží. Jsem-li já jezera mrákavou hladinou, netknutou člunem ni vrží, jsi ty mi leknínem, nad černou hlubinou bílý jenž kahanec drží. Jsem-li já hvozdem, kde stmívá se nejvíce, jsi ty jak modrá zář plného měsíce, v stíny jež kouzelně šlehá. Vždycky jsi úsměvem, paprskem, zelení, květem, zkad nebeská svěžest se pramení, láska a soucit a něha! 67