JEDNA STRUNA.

Antonín Klášterský

JEDNA STRUNA.
Ta struna, o níž Zaleski kdys zpíval, jež v srdci jeho velkém vždy se chvěla, v mém srdci dosud napjatá a celá, jen rukou hnout, by řinul se z ní příval. Já v přešlých letech rád jsem o tom sníval, by do té chvíle, kdy duch letí z těla, má lyra celá plně zazvučela, by strun všech hlas mi ještě v píseň splýval. Však vida teď, jak život hrubý, běda, ty struny rve a trhá, a jak sedá si na ně rez, kdy slza padne bědná: Dnes cítím, že si chránit musím onu, v níž skryt, z níž letí výkřik milionů – a budu kliden – zbude-li ta jedna. 37