MAKOVIŠTĚ.

Antonín Klášterský

MAKOVIŠTĚ.
Za vískou, která tu tam jenom kmitá skrz stromů zeleň omšenými krovy, ó, jak to září v úpal červencový, jak zkvetlých máků hraje barva sytá. Jak celé pole plameny když chytá, tu běl, tu nach, tu záblesk fialový, jak motýlů když bájných sta si hoví a rozvírá tu křídla duhovitá. Ó, ty, jenž v barvách žhoucích hýříš polem a vlídně kýváš dlouhým květů stvolem v tom teplém, ve sny lákajícím vánku, ty, za ten život plesnivý a šedý jenž nádherou svých klamů spíjíš hledy, zde cítím vlát tvé křídlo, sladký Spánku! 60