MALÁ KOKETKA.

Antonín Klášterský

MALÁ KOKETKA.
Jak Coppayovi se štětce by padla, dlouhé má punčošky, kloboučkem pentle třepá, ví v osmi letech už, že bude jednou lepálepá, a ráda již se dívá do zrcadla. Těší se na bál, chodí do divadla, učí se tančiti a k modě není slepá, vějířem bratříčka, jak viděla to, klepá, jenž dá se v pláč jak vosí pro žihadla. Jak sestry, když jdou čísti Paul de Kocka, se ztrácí v koutek někam, písmo lokáloká, a třeba nečte, hýbe aspoň rtoma. Je unavena, dnes ji bolí hlava, dí: Škoda, dnes mne salon očekává! a k panské: Nejsem pro nikoho doma! 20