VILLON.

Antonín Klášterský

VILLON. Do bot jeho drala se voda a do duše záře hvězd. Hugo.
Šat zedraný, ať léto nebo zima, den v toulce prožil, noc pak v krčmě celou, kde svůdné ženy v náručí svém stelou, jen divý rej a špínu před očima. A přece pěl, a píseň jeho jímá, a krásu uměl pilnou najít včelou a s modlitbou jak děcka, čistou, vřelou se k Bohu vznes’ křídloma skřivánčíma. Je básník jako květ, jenž, noc kdy tichá se k zemi níží, pochlad nesouc v lůně, jed výparů a plynů v sebe dýchá a čím vzduch její nasycený stůně, však co se řine jeho ze kalicha, je ráno pouze: ozon, zdraví, vůně. 10