KŮŇ DONATELLŮV.

Antonín Klášterský

KŮŇ DONATELLŮV. (Padova.)
Ký asi sen, nám neznámý a skrytý, tvou duši schvátil, mistře, dravou řekou, když pod tvou rukou umělou a měkkou ten nádherný kůň rostl obrovitý! Zda v snách jsi spatřil titánů boj lítý, či oře, které nebem slunce vlekou, či zemi zřel jsi šerou, dávnověkou, když kentaurů se chvěla pod kopyty? Před dílem tvým já udivený stoje a v mohutnost se jeho noře zticha, jsem viděl v duchu pevné hradby Troje. A zdálo se mi věru, v každém mžiku že vyraziti musí z koně břicha s kopími, luky řada bojovníků. 32