SONET.

Antonín Klášterský

SONET.
Kollárův sonet podoben je chrámu, kde věčný chlad a ticho, závoj šera, kde na oltáři v začernalém rámu se stkví v svém smutku velká Slávy dcera. A Vrchlického palác je, a plá mu sta nad portálem zdob a socha sterá, a Sládkův dvorec, živý dnes i včera, leč z pevné žuly, dubového trámu. A sonet můj, ach, Bože, hnízdo ptačí, jež upleteno z hlíny jen a trávy, se pod krovy těch velkých staveb tlačí a ví, co zlobě odolává kleté, že ony stát tu budou plny slávy, až hnízdo dávno bouř a vítr smete! 9