STARÁ SKŘÍŇ.

Antonín Klášterský

STARÁ SKŘÍŇ.
V té staré skříni, vykládané květy a stromy, ptáky, které kdysi v klínu se mnohá mísa třpytívala z cínu, teď jenom knih mých blýskají se hřbety. Ji urobil kdos víc než před sto lety, ji báby strýc měl, dávno skrytý v hlínu, pak bába, od ní já – vždy nové světy! A stará skříň tak praská v nočním stínu! Snad mladým družkám, jež se kolem tmějí, to vypráví jen vlídná duše její o starých časech za nočního ticha. Leč já, jak to tak praskne v staré skříni, si myslívám: To bába moje nyní tam v dáli sama bez snů v loži vzdychá. 22