NA PŘÍVOZE.

Antonín Klášterský

NA PŘÍVOZE.
Břeh písčitý je, slunce žár v něj pere, pár vrb tu spí. Proud šumí jako s jezu; u lávky prám je, spjatý na řetězu, za břehem olše, duby, habry steré. Zde přes den skřípot, hlahol v sluch se dere, vůz rachotí tu plný po pavezu, a řehce kůň. Pak ticho. Vůni bezu je cítit, vše jak dýchá v noci šeré. Srp luny blýsk’, sta hvězd se v temnu rojí. Chlad noci vane, řeka hlasněj’ hučí, teď slavík, slyš, vpad’ elegií svojí! To blaho! – myslíš – seSe vším ve souzvuku, po práci padnout noci do náručí při záři hvězd a při slavičím tluku! 62