OČI KVĚTŮ.

Antonín Klášterský

OČI KVĚTŮ.
Jsou oči květů jako dětské oči, jich pohled vždy tak zvědavý a hravý, tak udiveně s okem tvým se zdraví a naivně tak po tobě se točí. Teď v slzách tonou a teď do dálavy kams pohlížejí lesa na úbočí, a zas již ples v ty zory jejich skočí, a blýskne v slunci zásvit usměvavý. A tolik víry v nich a lásky něžné, a tak jsou čisté, andělské a sněžné ty oči květů na trávě i sněti, že zdá se mi, ať kdekoliv už kynou, že zrak náš, zkalen, strhán-li je vinou, jich pohled čistý nemůž’ vydržeti. 56