ELEGIE.

Antonín Klášterský

ELEGIE.
Já slíbil si jedenkrát s mladostí svou, to bylo kdes v kvetoucím dolu, že umřít-li bude mít někdo z nás dvou, že umřeme, umřeme spolu. A mladost má schvácena chorobou zlou, já viděl ji v rakvi, pln bolu, já květy ji pokryl, já líbal ji tmou, leč síly jsem neměl s ní dolů. Teď pozdě kdy dávno již, lituji časem a vidím ji bílou tak, se zlatým vlasem, jak s výčitkou ke mně se kloní. A smutně den strávím nad troskami snů a nad trochou písniček z přelétlých dnů, jež památkou zbyly mi po ní... 27