SVATEBNÍ CESTA.

Antonín Klášterský

SVATEBNÍ CESTA.
Ó, jezera a moře, lesy, skály, jichž hlavy sněžné v azuru se klenou, zda nevděčnějších z těch, kdo přišli z dáli, nad ty, kdo zvou se prvně mužem, ženou? Před vámi stojí s hlavou zamyšlenou, jak vaši krásu, dech by lačně ssáli, pak polibek on vezme jí, pln chvály, a dívati se – oba zapomenou. A posléz – jihu zahrada že vonná? Víc vůně vlas má, který splítá ona, je nad žár sněhu nach, jenž v líc jí skočí. Nad cypřiše vzrůst jeho, ňadra její se kouzelněj než vlny moře chvějí, a jezero hloub nemá jejích očí... 65