A STAČILY DVĚ KAPKY...

Antonín Klášterský

A STAČILY DVĚ KAPKY...
Čím čistější, tím tmavší bývá zdroj, a oči tvé jak studánka jsou tmavá; mě touha po nich schvátila tak žhavá, já musel k nim, nechť osud velel: Stoj! Myšlének chmurných kolem čela roj a znaven, mdlý, až klesala mi hlava, jsem vlekl se k nim, zraněn do krvava: Ó, možno-li, ty studánko, mě zhoj! A stačily dvě kapky z očí tvých, dvě slzy, jež jsi nad mým žitím lila, bych, poutník mdlý, se zhojen z prachu zdvih’; by s duše mojí smyt byl kal a hřích, by na zcelených divem perutích má duše k hvězdám znovu zakroužila. 82