CESTA V POLÍCH.

Antonín Klášterský

CESTA V POLÍCH.
Od stálých dešťů ještě plný bláta se široký pás cesty sklání dolů, bok její jeden spadá do výmolu, kde kaluž, sliz a drobná voní máta. Kraj šírý, pustý, kam tvůj pohled chvátá, dub jediný sní cesty na vrcholu, a večer v záři slunečního zlata se spřežení tu houpá bílých volů. Jak přírody by ruka s lidskou spolu jen několika čarami a rysy ten kraj zde byla hbitě nakreslila. Leč ve všem tom,tom co dřívedříme smutku, bolu, a jaký stesk nad krajinou tou visí, a jaká velkost vane z ní a síla! 57