SEN DĚTÍ.

Antonín Klášterský

SEN DĚTÍ.
Jen z našich činů, dum a citů změn, ze známých tváří, slov, jež kdo nám šepce neb hřímá v žití, tiše tak a hebce své obrazy tká ve spánku nám sen. Leč malé dítě, spící na kolébce, hle, usmívá se v sněhu svojich plen, je hlucho pro svět, zříc,zříc má úděl slepce – ach, o čem tomu zdát se může jen? Ó, pravda-li, že sen je odraz žití, pak rtíky své když stáhne do úsměvu, z jiného světa sen jen musí sníti. To jistě ve snách letí hvězdnou tiší, kol něho zástup andělských je zjevů, a hudbu sfér se linout dosud slyší. 42