DNI.

Antonín Klášterský

DNI.
Je přešlý den jak list, jenž na zem padá se stromu tvého, se života snětí; ten na haluzi dlouho zdál se tkvěti, a jiný, zdá se, sotva vzrost’, již zvadá. Což jeden list! dí v smíchu duše mladá, padají si: jeden, druhý, třetí, leč pozděj', jak tak za listem list letí, již úzkostně se sčítá spadlých řada. To žití řád – co lidský stesk tu změní? A mně těch spadlých listů líto není, a proč by vzdech můj pád jich doprovázel? Mně líto těch jen, ve vášni a bolu jež sám jsem střásal lehkovážně dolů a pošetile ve klín větru házel. 29