PSÁNO PRO TEBE.

Antonín Klášterský

PSÁNO PRO TEBE.
Tvůj hladě vlas, má holubičko čistá, svou hlavu maje na tvém srdci vřelém, já, který žil jen kdysi v přítmí stmělém, si připadám jak starý alchymista. Ten zlato najít toužil ve snu smělém a nedbal bídy, již mu osud chystá, jen do hvězd hleděl, kde je meta jistá, a nad knihami seděl s dumným čelem. Kov střík’ mu v zrak – byl slepý, zbaven síly. A přátelé jej všichni opustili, v prach padlo vše, co bylo mu tak svato. Leč ke svým prsoum tiskna svoji ženu, již našel v chvíli, Bůh kdy poslal změnu, on cítil přec, že našel svoje zlato. 87