ELEGIE.

Antonín Klášterský

Já slíbil si jedenkrát s mladostí svou, to bylo kdes v kvetoucím dolu, že umřít-li bude mít někdo z nás dvou, že umřeme, umřeme spolu. A mladost má schvácena chorobou zlou, já viděl ji v rakvi, pln bolu, já květy ji pokryl, já líbal ji tmou, leč síly jsem neměl s ní dolů. Teď pozdě kdy dávno již, lituji časem a vidím ji bílou tak, se zlatým vlasem, jak s výčitkou ke mně se kloní. A smutně den strávím nad troskami snů a nad trochou písniček z přelétlých dnů, jež památkou zbyly mi po ní...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

490. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Evakuace. (Ferdinand Písecký)
  2. 54. Duje vítr doubravinou, (Josef Kuchař)
  3. LOUČENÍ. (Viktor Dyk)
  4. V OKNĚ MÉ SVĚTNIČKY (Josef Kuchař)
  5. V Let šestnáct bylo jí. A neumřela. (Viktor Dyk)
  6. DOKONÁNO. (Adolf Červinka)
  7. MYŠLÉNKY UMÍRAJÍCÍHO. (Adolf Brabec)
  8. U NÁS V POLÍCH... (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Přiznání v šedém dnu. ( K. Egor)
  10. MINULOST. (Adolf Brabec)