V Let šestnáct bylo jí. A neumřela.

Viktor Dyk

Let šestnáct bylo jí. A neumřela. Jak chladny tehdá byly lilie! Šla, rozjitřila a pak zapomněla. Co je to platno, když mi nežije? Vraždila. Ano. A pak zapomněla. Jak zapomenout, když se zabije? Je někdo mrtvý. Ona neumřela. – Kdo mrtvoly jsi našel, pohřbi je! A léta tomu jsou; kdes staré verše leží. Je ještě krásný svět: je ještě láska svěží. Co je to platno, když mně nežije? A láska svěží je a láska zabije. Chlad posměšný, hle, mají lilie. – Kdo’s našel mrtvé, jdi a pohřbi je! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1201. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V JESENI. (Václav Bolemír Nebeský)
  2. Nad svadlou růží. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. ELEGIE. (Antonín Klášterský)
  4. AŽ NA VĚKY (Josef Holý)
  5. XXX. Uplynulo léto slzné, (František Karel Drahoňovský)
  6. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  7. O DUŠIČKÁCH. (Alois Škampa)
  8. REKVIEM. (Karel Mašek)
  9. Vdova. (Václav Antonín Crha)
  10. Opouštím mládí. (Julius Alois Koráb)