AŽ NA VĚKY

Josef Holý

Tamto je ona, jak smích její zvoní, co jsem se na věky zadíval do ní. Vyšla mi, když jsem se v mlhách ztrácel, pro ni jsem srdce své vykrvácel. Vyšla a zabila světlem svým bílým, nevím proč, nevím jak, vím jen, že šílím. Prchám a vracím se od smrti k žití, vím jen, že musím ji, musím ji míti. Tamto je ona, ta vzdušná paní, co jsem se na věky zadíval na ni.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

986. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KVĚTNOVÉ RÁNO (Viktor Dyk)
  2. Marie. (Alois Škampa)
  3. Sestra. (Josef Kuchař)
  4. Což střelná rána do srdce, (Jan Neruda)
  5. V Let šestnáct bylo jí. A neumřela. (Viktor Dyk)
  6. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. REKVIEM. (Karel Mašek)
  8. BALADA. (Josef Svatopluk Machar)
  9. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  10. DLE TENNYSONA. (Jaroslav Vrchlický)