Marie.

Alois Škampa

Té dívce krásné lící ubledlých, již často vídám v prázdnu chvílí svých – já vím, proč zřídka sídlí na rtu smích, i proč tak často o samotě snívá... Vím, proč se ve snách ke mne vrací zas ten její bujný, hnědě zlatý vlas, i milý, tichý, chvějící se hlas, jenž něhou svou až v duši se mi vrývá... A to jen nevím – proč ten její hled, když dlívám s ní, vždy mrazí mne jak led, a u srdce proč bolest cítím hned – jak postihnu, že na mne se jím dívá!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

819. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá (František Gellner)
  2. Popelka. (Antonín Sova)
  3. SLUNEČNÝ DEN V JESENI. (Antonín Klášterský)
  4. AŽ NA VĚKY (Josef Holý)
  5. Zas jeseň promluvila... (Xaver Dvořák)
  6. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  7. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Ten šáteček... (Růžena Jesenská)
  9. ZÁHADY. (František Kvapil)
  10. Za jasmínovým parkem jen... (Adolf Brabec)