V JESENI.

Václav Bolemír Nebeský

Máje jednoho zas růže zvadly, Léta jednoho zas klasy padly, A zas kol to žluté umírání. Vypuknouti musí srdce v lkání, Zpomenout si na své zvadlé máje, Zpomenout, že ke žni smrti zraje A že rubáš též je bude krýti, Žal když přírody kol musí zříti, Zpěvné háje jak jsou holé kostry, Jimiž nářkem bloudí vichr ostrý, Jako by on pláčem sem tam létal, Máje popel – suché listy – smetal. – Zmizel ples a okřídlené písně; Smutná mlha jako závoj tísně Kryje doly a kol halí hory. Kráčí smrt, ach, polem, hájem, lesem, Jen ty jedle a ty tmavé bory Věčně zeleným se pyšní plesem A jen jeseňky kdes prokvítaji, Tak by luh snil o uvadlém Máji.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

647. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma listopadová V. (Adolf Heyduk)
  2. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. *** Tak marno vše, jen zmar si zpívá (Adolf Brabec)
  4. Podzimní hudba. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Vdova. (Václav Antonín Crha)
  6. ZVADLÉ RŮŽE. (Otakar Auředníček)
  7. SÁM OPĚT... (Bohdan Kaminský)
  8. Duma nad zvadlými květy. (Adolf Heyduk)
  9. 1. Svítil měsíc, svítil smutně, (Josef Kuchař)
  10. BOLEST (Antonín Sova)