V JESENI.
Česká(Česká Včela 1845.)
Máje jednoho zas růže zvadly,
Léta jednoho zas klasy padly,
A zas kol to žluté umírání.
Vypuknouti musí srdce v lkání,
Zpomenout si na své zvadlé máje,
Zpomenout, že ke žni smrti zraje
A že rubáš též je bude krýti,
Žal když přírody kol musí zříti,
Zpěvné háje jak jsou holé kostry,
Jimiž nářkem bloudí vichr ostrý,
Jako by on pláčem sem tam létal,
Máje popel – suché listy – smetal. –
Zmizel ples a okřídlené písně;
Smutná mlha jako závoj tísně
Kryje doly a kol halí hory.
Kráčí smrt, ach, polem, hájem, lesem,
Jen ty jedle a ty tmavé bory
Věčně zeleným se pyšní plesem
A jen jeseňky kdes prokvítaji,
Tak by luh snil o uvadlém Máji.
91