VELKÉ ŠTĚSTÍ.

Antonín Klášterský

Je naše štěstí – zdává se nám časem – tak velké, že se nemůž’ udržeti jak těžký plod na tenké stromu sněti, jak rybka slabým zachycena vlasem. A tajíme dech, těsném ve objetí se bojíme, i silnějším že hlasem se pouto strhá, tiši jsme jak děti, jež skryty v kout s matčiných šperků jasem. Ó, nemluv již! Tvůj hovor je tak ryzí, a přec, kdož ví, zda slovo jedno není, jež přejde rty, a kouzlo navždy zmizí. To sladké kouzlo, jímž se hlava točí, jež kolébá nás v nových rájů snění – ó, nemluv, jen se dívej mi tak v oči!

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

298. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VI. Své velké štěstí sobě bojíme se říci. (František Táborský)
  2. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  3. Na velký pátek. (Xaver Dvořák)
  4. To není lásky vylhaný vzdech. (Adolf Heyduk)
  5. Maria! (Xaver Dvořák)
  6. K ZÁPADU (Petr Křička)
  7. JEZERO MLADÍ. (Antonín Sova)
  8. Moře. (Jaroslav Vrchlický)
  9. TICHO. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Jitro lidstva. (Jaroslav Vrchlický)