VI. Své velké štěstí sobě bojíme se říci.

František Táborský

Své velké štěstí sobě bojíme se říci. Jsme jako děti, které u studánky sedí, však píti bojí se a jenom do ní hledí, by nezkalili její křišťálovou líci. Jsme jako děti, které – divem rtové bledí – pohádkám naslouchají, slůvka při tom nedí, však vždy na sebe uprou zraky svoje snící, když prince se princeznou snoubí kouzelníci. A samo nebe na nás rozechvěle zírá, jak perly, zlato z nás dvou každý nosí, sbírá, však vysypať se zdráhá, strachuje se zmatku. My strojíme se stále k velikému svátku, čtem požehnání na vzájem si ve zřenici, a velké štěstí své přec nechceme si říci.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

700. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. To není lásky vylhaný vzdech. (Adolf Heyduk)
  2. Vášním. (Jan Daniel Korvín)
  3. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  4. GANYMED. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Mladé dívce, jež illustrovala mé verše. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Po přečtení listu, v němž mi vypravovala své sny. (Jaroslav Vrchlický)
  8. SLOKY. (František Kvapil)
  9. VELKÉ ŠTĚSTÍ. (Antonín Klášterský)
  10. XXXIX. Mezi čtením Odysseje. (Jaroslav Vrchlický)