TVÁ LÁSKA Z DUŠE VYPLELA MI PLEVEL...

Antonín Klášterský

TVÁ LÁSKA Z DUŠE VYPLELA MI PLEVEL...
Tvá láska z duše vyplela mi plevel, jenž rost’ tam bujně, otravný a kletý, až přerost’ vše, až udusil mé květy. Již lhostejně jsem v lesní šeř se díval, pták nadarmo mě na závody vzýval, byl cizí už mi stromu tichý ševel. Jsem měkký zas, tvou láskou vykoupený, zas bloudím v snách, když k lesu krok se stáčí, sto poupat nových z duše se mi tlačí, a Křídla! volám, se skal patře stěny. Rej oblaků, kmit hvězd mi na ples stačí, vše chápu opět, vším jsem okouzlený, květ mluví ke mně, pták mě pohne k pláči. Jak dítě čist jsem čistým srdcem ženy. 85

Kniha Sonety tiché pohody (1900)
Autor Antonín Klášterský