TVÁ LÁSKA Z DUŠE VYPLELA MI PLEVEL...

Antonín Klášterský

Tvá láska z duše vyplela mi plevel, jenž rost’ tam bujně, otravný a kletý, až přerost’ vše, až udusil mé květy. Již lhostejně jsem v lesní šeř se díval, pták nadarmo mě na závody vzýval, byl cizí už mi stromu tichý ševel. Jsem měkký zas, tvou láskou vykoupený, zas bloudím v snách, když k lesu krok se stáčí, sto poupat nových z duše se mi tlačí, a Křídla! volám, se skal patře stěny. Rej oblaků, kmit hvězd mi na ples stačí, vše chápu opět, vším jsem okouzlený, květ mluví ke mně, pták mě pohne k pláči. Jak dítě čist jsem čistým srdcem ženy.

Patří do shluku

nymfa, faun, satyr, syrinx, čilimník, hélios, kentaur, flétna, jilm, helios

247. báseň z celkových 333

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Já vpadl v luka tvá... (Vilém Bitnar)
  2. VII. Antická ekloga podzimní. (Jaroslav Vrchlický)
  3. PRVNÍ PÍSEŇ JARNÍ. (Jaroslav Haasz)
  4. Atavismus. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VEČER V STARÉM PARKU. (Antonín Klášterský)
  6. STRUNA LÁSKY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Virgil. (Jaroslav Vrchlický)
  8. VII. Slzou jsem lyru pokropil (Vítězslav Hálek)
  9. Štěstí Adonisovo. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Sicilská ekloga. (Jaroslav Vrchlický)