VII. Slzou jsem lyru pokropil

Vítězslav Hálek

Slzou jsem lyru pokropil a hlavu opřel dlaní; tak daleko to dospělo, že již Tě neznám ani. Ty ohně se vysoptily, z mých květů jsou jen stíny, já pláču nyní s Mariem – kolem jsou zříceniny. A přec bych ještě začít chtěl, ač napřed znám svůj osud: jiskerka šlehla z popelů – já miluji Tě posud!

Patří do shluku

nymfa, faun, satyr, syrinx, čilimník, hélios, kentaur, flétna, jilm, helios

328. báseň z celkových 333

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Já vpadl v luka tvá... (Vilém Bitnar)
  2. II. PAN GUILLEM DE CABESTAING. (Jaroslav Vrchlický)
  3. TVÁ LÁSKA Z DUŠE VYPLELA MI PLEVEL... (Antonín Klášterský)
  4. Pomsta gnomů. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (Jaroslav Vrchlický)
  6. STRUNA LÁSKY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. JITRO V PARKU. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Pan. (Jaroslav Vrchlický)
  9. CESTOU PODLE MOŘE. (Antonín Klášterský)
  10. Sirius. (Jaroslav Vrchlický)