Procházka v říjnu.

Antonín Klášterský

Jdu z rána v říjnu. Všeho v mhách se obrys matný ztrácí; to oponu svou podzim stáh, by za ní skončil práci. Teď mha se trhá. Slunce plam ji zlatými rve spáry, že visí už jen tu a tam jak bílých krajek cáry. A slunce vzplane posléze na dlouhé hnědé pláně, na vlhké cesty, na meze a na zarudlé stráně. Jdu z rána v říjnu. Kráčím v snech tím leskem chladné záře, těch vzpomínám, kdo v mládí dnech šli šťastni od oltáře. Těch manželů, jenž pili číš i radosti, i bolu a suché mají líce již jak list, jenž padá dolů. Již noc vždy mají bezsennou a lehnout si jdou záhy, a jak si mládí vzpomenou, jich zrak hned plný vláhy. Těch manželů, jež shrbil věk, a kteří když se zbudí, už ze zvyku si dají polibek a necítí, jak studí.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

402. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jak plaché ráno, bosé, stříbrné, (Adolf Racek)
  2. NÁVRAT DOMŮ. (Emanuel z Čenkova)
  3. TULÁCI. (Karel Červinka)
  4. Ekloga. (Alois Škampa)
  5. NAD KYTICÍ FIALEK V LISTOPADU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. V ŘÍJNU. (Adolf Brabec)
  7. Za procházky listopadové. (Adolf Heyduk)
  8. DNES V ŘÍJNU. (Karel Červinka)
  9. NA OPUŠTĚNÉ CESTĚ. (Karel Babánek)
  10. PODZIM. (Karel Toman)