Dolorosa.
U brány do města si sedla chudá žena
a s hrůzou slyšela, jak dítě její stená,
jež těžkou hlavičkou jí leží na rameni.
Ji úzkosť přepadla, že pomoci již není,
a slzy stékaly po líci její tmavém.
Tu Kristus kráčel kol, provázen lidu davem,
i ruce sepjala a začla volat k němu:
Ó Pane, přistup blíž a pomoc děcku mému,
hle, již mi umírá, ty činíš všude divy!
A Kristus přistoupil a zamyslil se snivý
a viděl pod křížem, kde bude pněti v krátku,
svou hořce plačící a zoufající matku,
jak marně zvedá zrak a marně ruce spíná,
neb nikdo nepřijde, by zachránil jí syna,
ba její bolesti se rouhat budou skrytě...
A ruku položil a uzdravil to dítě.
136