ŽIVOT.

Antonín Klášterský

Jsme v mládí všichni jako náměsíční, jdem v snách a slepi láskou svou a touhou, nad námi hvězdy jako písek říční se blýskají a třpytí smavou prouhou. Kol velký mír a svatý ležet zdá se, co vane k nám, je květů vůně sytá, jdem výš, jdem k nebi, ku slávě a kráse, a ruka vláken měsíčních se chytá. Pod námi tma je, nad námi je světlo, jdem výš a výš a stále výš a výše až k závrati, kde sta se křivek spletlo, po úzké cestě, která oblouk píše. A stále nás to ještě výše volá a stále tam, kam sotva vzletí ptáci. V tom výkřik hrozný. To je život z dola. Čím výš kdo spěl, tím hloub se na zem kácí.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

150. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZE ZAPOMENUTÉHO SNU. (Josef Svatopluk Machar)
  2. NOČNÍ AQUARELLA. (František Kvapil)
  3. NOC. (František Soldan)
  4. Byl srpek zlatý. (Růžena Jesenská)
  5. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  6. Měsíčná noc. (Emanuel z Čenkova)
  7. STARÉ MĚSTO (Viktor Dyk)
  8. POD ZBYTKEM STARÝCH HRADEB Z JARA. (Antonín Klášterský)
  9. NA HLUBOKÉ. (Jan Červenka)
  10. NOC ROMANTIKOVA (Viktor Dyk)