ŽIVOT.

ŽIVOT.
Jsme v mládí všichni jako náměsíční, jdem v snách a slepi láskou svou a touhou, nad námi hvězdy jako písek říční se blýskají a třpytí smavou prouhou. Kol velký mír a svatý ležet zdá se, co vane k nám, je květů vůně sytá, jdem výš, jdem k nebi, ku slávě a kráse, a ruka vláken měsíčních se chytá. Pod námi tma je, nad námi je světlo, jdem výš a výš a stále výš a výše až k závrati, kde sta se křivek spletlo, po úzké cestě, která oblouk píše. [89] A stále nás to ještě výše volá a stále tam, kam sotva vzletí ptáci. V tom výkřik hrozný. To je život z dola. Čím výš kdo spěl, tím hloub se na zem kácí. 90