PROCESÍ

Antonín Klášterský

PROCESÍ
Procesí viděl jsem v lomozu tříd, vážně a zvolna šlo k předu, za rudou korouhví zástup jsem shlíd’ dětí i mužů i dědů. Pod nohou dláždění pálilo tak, vzduch jen se tetelil žhavý, oni šli, v dáli kams upřený zrak, skloněné odkryté hlavy. Prostředkem ulice dál šli a dál, táhli kol lidé i vozy, jeden smek’ zbožně, a druhý se smál, lhostejně kolem šli mnozí. Nikdo to neviděl z věřících řad, po božství duše jim prahla, 162 přes davy chodcův a přes vozů chvat píseň jich nesla se táhlá... Tak my, ó, přátelé, půjdeme též za svatou korouhví svojí, ať se kol směje, ať kramaří lež, ať se to kolem nás rojí! Před zrakem blouznivým vidin svých zjev, půjdeme v úpalu žití, touhou a láskou nám posvátný zpěv musí dál na cestu zníti! 163